Honíme se za všemi možnými pobožnostmi a způsoby zbožností, náš život se stává stále složitějším, zatím co by stačilo a bylo by daleko plodnějším, kdybychom se dovedli ponořit do své vlastní duše a klaněli se tam Bohu, jenž je životem našeho života a duší naší duše. Celý náš život by pak nabyl zvláštní jednoduchosti, vyrovnanosti, jistoty a klidu, protože jdeme-li s Bohem, víme, že jdeme správně, jsme-li vedeni jím, nemůžeme bloudit. Je to ovšem cesta, která nebudí žádné senzace. Dnešní doba je dychtivá po senzaci. Ale je to cesta klidná, vyrovnaná, cesta radostná. (R. M. Dacík OP: Bůh v duši. Na hlubinu 1936)